zek
Je třeba zdůraznit, že v Brdech se dá při vhodné sněhové pokrývce „létat“ na běžkách nejen po této magistrále, která věrně kopíruje hřeben červenou značkou. Svištět na čertovských prkýnkách lze ale i na dalších místech Brd.
Například sjezd ze Stožce lesním průsekem a pak zasněženou silničkou do Všeradic překvapí i náročné běžkaře. Má totiž převýšení 300 metrů, což odpovídá rozdílu výšek mezi Mísečkami a Zlatým návrším v Krkonoších nebo Železnou Rudou a Pancířem na Šumavě, a je místy docela adrenalinový.
Rozcestník u Boží Vrážky
FOTO: Petr Blahuš, Právo
Brdy prostě začínají být „in“ a už dávno sem nevyrážejí jen zoufalci, kteří nemají čas nebo peníze vydat se v zimě s běžkami do „skutečných“ hor. Dlužno poznamenat, že své volby lituje na konci své trasy jen málokdo.
Ze Zbraslavi
Za vhodných sněhových podmínek lze opravdu vyrazit na běžkách už od konečné městské autobusové linky 129 ze Zbraslavi a kolem kopce Cukrák směřovat na jih, k Mníšku pod Brdy.
Právě zde, poblíž hornického kostelíka Skalka, usazeného jako Orlí hnízdo vysoko nad Mníškem, rodištěm autorky legendárního Káji Maříka – Marie Černé, však své putování začíná většina milovníků bílé stopy. Od klasických běžkařů až po trampy vybavené prehistorickými dřevěnými běžkami Made in USSR.
Dalším vhodným místem startu, dostupným autem, je lesní parkoviště na vrcholu stoupání kroutící se silnice z Mníšku pod Brdy do Řevnic, v místech, kde tuto silnici přetíná červená hřebenová značka.
Ke Skalce a zdejšímu populárnímu občerstvení je to odtud ani ne kilometr.
Z Mokrovrat a Malé Hraštice
Jiným dobrým nástupištěm, zvláště když je dostatek sněhu i pod Brdy, je také Dobříš, resp. vlakové zastávky Mokrovraty a Malá Hraštice na trati mezí ní a Prahou. Ty totiž leží totiž na samém okraji mohutných brdských lesů a po cestách jimi vedoucími lze snadno dosáhnout jak hřebenové magistrály, tak silniček a cest vedoucích krásnou přírodou po jižním úbočí Brd.
Brdy jsou pro běžkaře ráj
FOTO: Petr Blahuš, Právo
Většina z nich je navíc, stejně jako samotná hřebenovka, vedena prakticky po vrstevnici nebo jen s nepatrnými převýšeními. Aut není zde příliš nutno se bát, to spíše bláznivých výrostků a agresivních a sobeckých podnikatelů, kteří tady často jezdí na motorkách a čtyřkolkách, aniž by na ně jakkoliv dosáhla ruka zákona.
Z Kytína
Další variantou dopravy je cesta příměstskou linkou Ropid číslo 320 ze Smíchova do Kytína, což je obec o dvou kvalitních „občerstvovnách“ na dosah hlavnímu brdskému hřebeni.
Z Hostomic nebo Radouše
Pro ty, kteří se raději nechají vyvézt ráno co nejdál od Prahy a pak naberou kurz k metropoli, je výhodné začít například v sedle mezi legendární keltskou horou Plešivec, pyšnící se řadou pověstí, legend a fantastickým výhledem z Čertovy vyhlídky a hlavním hřebenem. Sem se lze dostat poměrně snadno autobusem nebo od vlaku ze zastávky Hostomice, popř. Radouš.
Z Bukové u Příbrami pralesem
Jinou možností pro lenochy, kterým se nechce škrábat na hlavní hřeben z hlubokého údolí Litavky u Jinců, je vyjet autem na polozapomenutou silničku z Hostomic do Bukové u Příbrami a lyže nazout v místě zvaném Pod Provazcem, které se nachází přímo na hřebeni.
Celkem se zdejší hřebenovka, končící prudkým sjezdem do údolí Litavky a do Jinců, za kterými začíná ještě nádhernější část Brd, bohužel však střežená vojáky, může pochlubit více než 30 kilometry délky.
Ty navíc vedou bez jediného přerušení hustými a zdravými lesy, u skalnatého hřebene Kuchyňky dokonce původními pralesy. Na své trase navíc nepřekonává prakticky žádné významné převýšení, většina hřebene vede v nadmořské výšce kolem 550 až 650 metrů nad mořem.
